Agorafobie a vaše rady
Agorafobie vaše rady a pomoci
Agorafobie patří k úzkostným poruchám. Obecně je chybně považována za strach z otevřených prostranství. V podstatě jde ale spíše o strach z veřejných prostranství, míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc, a situací s nimi spojených. Tyto obavy mohou způsobit, že osoba trpící agorafobií se bojí opustit domov. Přitom ale může například přijímat návštěvy a pracovat, aniž by se porucha projevila – pokud ovšem zůstává ve své „bezpečné zóně“.
Název má původ v řeckých slovech agora (αγορά) a phobos (φόβος). Slovo agora ve staré Řečtině znamená „kde se shromažďují lidé“. Lidé trpící agorafobií mívají těžké záchvaty paniky pokud se cítí lapeni, nedostatečně chráněni, pokud mají pocit, že ztrácí kontrolu nebo jsou příliš daleko od své „bezpečné zóny“. Během silných záchvatů úzkosti mohou být agorafobici uvězněni v domě, v určitém pokoji nebo i upoutáni na lůžko, než se jejich podrážděný nervový systém uklidní a hladina adrenalinu se vrátí na normální úroveň.
Lidé trpící touto poruchou jsou často přecitlivělí na své tělesné reakce a podvědomě přehnaně reagují na úplně normální situace. Například úsilí vynaložené na vyjití schodů si může agorafobik vyložit jako příčinu záchvatu paniky, protože zrychluje puls a dýchání. Počátek poruchy je většinou po třicátém roce života. Jen zřídka vzniká v dětství nebo po dosažení 45 let. Průběh agorafobie je chronický, intenzita přitom kolísá.
Diagnostická kritéria
- pacient pociťuje úzkost v situacích ze kterých by, v případě záchvatu paniky, bylo obtížné uniknout nebo by nebyla dostupná pomoc.
- pacient má strach vycházet sám z domu, stát ve frontě nebo v davu, cestovat vlakem, autobusem, autem atd.
- pacient se těmto situacím vyhýbá nebo je snáší s úzkostí nebo obavami ze záchvatu paniky popřípadě vyžaduje doprovod
- úzkost a vyhýbavé chování nejsou způsobeny jinou poruchou
Míra rozšíření
- ženy 3–4 %
- muži 1–2 %
- agorafobie bez panické poruchy (5 %)
- agorafobie s panickou poruchou (95 %)
Léčba
Používá se terapie postupného vystavování obávané situaci v kombinaci s kognitivní terapií a někdy i farmakoterapií (antidepresiva SSRI a SNRI). Většinou platí, že pomocí antidepresiv se dá omezit úzkost a tělesné příznaky, ale vyhýbavé chování spojené s agorafobií se téměř nemění. Proto se kromě farmakoterapie pacient (pod dohledem terapeuta i samostatně) postupně a systematicky (nejlépe denně) vystavuje obávaným situacím. Začíná se u situace působící nejmenší úzkost. Tato terapie je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a pokud je pacient v kontaktu s obávanou situací po dostatečně dlouhou dobu, začne úzkost klesat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zdravím,přiznám jsem že jsem jistou dobu touto nemocí trpěl....a nejvíce bezmocný jsem byl v situaci kdy nikdo nebyl schopen vysvětlit co to vůbec strach,obava a jiné záležitosti je.Jednoho dne jsem přišel prostřednictvím netu na to že nejsem sám a na spousty rad a pomoci které pomohli někdy více a někdy méně - ale pocit že nejsem sám "cvok" na ten nezapomenu.
Proto vás velmi prosím přispějte zde do diskuze o této nemoci, problému, strachu, obav o život, strachu z metra, jízdy autobusem,frontě u pokladny ...................a nevím co dále jsem ještě prožil. 1.Pište jaké mát pocity, čím trpíte atd. 2.Počátky "Onemocnění" 3.Léčíte se ? kde a jak ? 4.Pomáhá vám léčba? 5.Jak si jinak pomáháte ?
Jan Veselý Praha,1.10.2008
HOŘČÍK !!!
(Klásek, 24. 4. 2011 16:11)Ahoj, ráda bych Vám sdělila svoji zkušenost. Pět let jsem trpěla agorafobií, ataky, paniky, téměř jsem nedokázala vycházet z domu, pouze s doprovodem. Denně bušení srdce, závratě...a další desítky příznaků. Obešla jsem psychology, psychiatry...brala jsem AD...absolvovala jsem psychoterapii. Stále mi bylo stejně. Až jednoho dne jsme narazila na netu na odkaz o latentní tetanii. A začala jsem pravidelně užívat hořčík...tři tablety denně, stojí kolem 50 Kč v lékárně ( já beru Magnesii lactici) a k tomu doporučuji denně banán, mandle nebo pít Magnesii. Po měsíci užívání jsem začala pociťovat odeznívání příznaků, únava, závratě, paniky, strachy, úzkosti, přecitlivělost mizelo. Dnes funguju jako každý normální člověk...zatím beru hořčík tři měsíce. Prosím, zkuste to...nemá to vedlejší účinky a moc bych Vám přála, aby jste se také probudili z toho zlého snu jménem agorafobie.
...stará známá ...
(Hanka, 24. 4. 2011 16:10)
Zdravím vás,tuto nemoc také dobře znám-a vím,že je těžké už jen dokázat okolí,že je to opravdu nemoc. Je mi 22 a agorafobie u mě naplno propukla asi v 17 letech,kdy jsem byla nucena vyhledat psychologa a následně psychiatra,jelikož se to už nedalo vydržet.Byly mi předepsány léky,hned na poprvé správné, které perfektně zabraly.Po 3 měsících už to bylo dobré,zvládala jsem normální život,stále s omezeními,ale mohla jsem chodit kamkoliv a klidně spát.
Nedávno,více než 4 roky od začátku léčby jsem si notovala,jak je mi naprosto skvěle,téměř stejně jako dřív a jak jsem za to šťastná. Už dříve jsem si proto(!!SAMA!!!)upravila dávkování léků,které jsem v mnohem menším množství brala asi rok a to nebylo dobře. Nemoc se mi v prosinci vrátila.Stejné problémy,jako dřív.Všecno,co už jsem za ty roky překonala a naučila se zvládat je tu znova a já se cítím slabá.Nevím,kde mám tu sílu zase najít,ale přesto se nechci vzdát.
Chtěla bych vám doporučit léky,které mi opravdu zabraly,ale jsem si vědoma toho,že nemusí sednout každému.Je to TRITTICO AC 150(noc) a SERTRALIN(den). Z doplňků můžu doporučit taky horčík MAGNE B6(okolo 100KČ),který se bere průběžně celý den, a bylinný sirup NOVOPASSIT(cca 80Kč)na zklidnění v případě potřeby.Jinak u sebe stále nosím LEXAURINv1,5,předepsaný lékařkou pro případ náhlé těžké ataky.
Tehdy mi také pomohlo napsat si na lístek logické vysvětlení svých stavů,který jsem měla pořád u sebe. Něco jako:"Je to jen fyzická reakce mého těla na stres,který si vytváří moje hlava.Doopravdy se nedusím ani mi nehrozí zástava srdce..atd" a taky je dobré napsat si několik motivačních a bojovných vět,jakoby pro agorafobii,že se nevzdáte i kdyby vám působila sebevětší utrpení.Je potřeba v sobě nastartovat chuť do boje a zmobilizovat rozsypanou sebedůvěru.
Pokud by měl někdo zájem,napište na happy.Hanka@seznam.cz.Ráda bych si s někým psala o společných problémech a vzájemně se podporovala.Ve svém okolí jsem příliš pochopení nenašla.
Krásný den,mnoho sil a nikdy si sami neupravujte dávkování!:-)
Hanka
Agorafobie
(Šárka, 24. 4. 2011 16:04)
Zdravim všechny co tu píšete o této nemoci do nedavna jsem byla štastnej,klidnej,vysmátej a celkem spokojenej člověk než se mi stal úraz nohy a po 14 dnech to začalo bušení srdce,nemohla jsem dýchat,na omdlení,horko,zimnice,doktoři si nejdřív mysleli že mam embolii,ale ta byla vyloučená načeš mi zjistili po úraze kotníku trombozu takže mi začali ředit krev,myslela jsem si že to byly stavy jen poúrazový,ale ty příznaky se po týdnu objevili zas a ted bych řekla že ta úzkost je každý den od doktora jsem dostala neurol 0,25 když mě chytne panická hrůza mam si vzít tabletku,snažim se to nebrat četla jsem že jsou po čase návykové,ale koukam že psychiatr mě asi nemine ikdyž bych se radši vyléčila sama.Zatim nevicházim z domu jen k lékaři a s doprovodem,doma to celkem jde snažim se odreagovat prací,ale co venku?doufam že to odejde tak rychle a nečekaně stejně jak to přišlo.přeji všem rychlé uzdravení.
PIŠTE, PIŠTE, PIŠTE
(J.Veselý, 17. 6. 2011 21:29)