www.recenzehotelu.com

 

 

 

Web kamera na pyramidy ...

 

Fotogalerie Pyramidy ... 

 

 

 Egyptské pyramidypatřé k nejokázalejším hrobkám, jaké kdy byly vytvořeny. Rané hrobky v pyramidě byly jámy v zemi; jakákoliv nadstavba nad zemí zmizela. Od období První dynastie (asi 3600-2800 př. Kr.) se tato podzemní komora začala pokrývat dlouhou, nízkou plošinou z hliněných cihel, dnes zvanou mastaba. Mnoho jich najdeme v Sakkáře, nekropoli Memfisu, která je rovněž místem s nejlépe dochovanou ukázkou další fáze vývoje, stupňovité pyramidy Džoserovy. Největší „pravé“ pyramidy jsou stavby, které postavili v Gíze v období Čtvrté dynastie (asi 2625-2585 př. Kr.) faraoni Chufu, Chafre a Menkar (Cheops, Chefren a Mycerinos). Cheopsova Velká pyramida, ústřední bod obrovského pohřebního komplexu, se zvedala do výše 147m. Pyramidy byly po pohřbu zapečetěny a mrtvý faraon se uctíval v chrámu na úpatí pyramidy. Nablízku byly mastabové (kamenný náhrobek nad podzemní hrobkou) hrobky dalších členů královské rodiny a dvořanů, někdy uspořádané do řad jako ulice.

BOMBA DOVOLENÁ 

 

 

WEB KAMERA NA PYRAMIDY

 

Ačkoli pyramidy zůstávají záhadou, je jasné, že spojují představy o trvalosti a znovuzrození s použitím astronomie ve službách božských faraonů. Stejně jako egyptské malby je pojetí pyramidy dvojrozměrné a budova byla plánována pro pohled ze strany. Nad svou čtvercovou základnou vyvolává dojem vzestupu i sestupu, zužování i rozpínání. Vzpíná se vzhůru k obloze jako schodiště, zatímco paprsky slunečního světla se řinou z vrcholku dolů na zem.

Mumifikované tělo krále se uchovávalo ve vnitřní komoře. Nedaleko pyramid byly jámy k uložení lodě.Věřilo se, že faraon cestuje do podsvětí na člunu a jako bůh slunce se znovu narodí. Doklady naznačují také nábožensky orientované na cykly mizení a opětného vycházení hvězd. Úzké šachty vedoucí k Cheopsově Velké pyramidě z pohřební komory v přesných úhlech ven, jsou zaměřeny ke hvězdám pásu Orionu, jež byly spjaty s bohem Osirisem, který byl zavražděn a znovu se narodil.

 

 

 

 

 

• Chufuova pyramida

   

 

Technické údaje:

Současná výška: 138,75 m

Délka strany: 230,37 m

Úhel sklonu: 51°50´40´´

Přibližný objem: 2 521 000 m3

 

 

 

 

 

Technické údaje: 

Původní výška: 143,5 m 

Současná výška: 136,4 m

Délka strany: 215,25 m 

Úhel sklonu: 50°10´

Odhadovaný objem: 1 659 200 m3

 

 

Dějiny novodobého výzkumu jsou téměř totožné s výzkumem Chufuovy pyramidy. Jako první se do ní neúspěšně pokoušel vniknout v roce 1817 Caviglia. Podařilo se to o něco později Belzonimu, který objevil tzv. horní vchod. V roce 1850 zahájil vykopávky v údolním Rachefova komplexu Mariette. Komplexu věnoval pozornost také Petrie. Systematický archeologický výzkum však provedla v letech 1909-1910 německá expedice von Siegelinova. Vynechala ovšem pohřební lodě, jejichž existenci v okolí Rachefovy pyramidy tehdy nikdo nepředpokládal. Byly objeveny až ve 30. letech minulého století při výzkumech které vedl Hasan. Pyramida je postavena na skalnatém výběžku, který zvyšuje stabilitu jádra. Nejspodnější stupně jihozápadního nároží pyramidy jsou dokonce do tohoto výběžku přímo vytesány. Jádro tvoří vodorovně uspořádané, přibližně stejně vysoké vrstvy hrubých bloků vápence pocházejících z lomů přímo u staveniště. Jádro pyramidy však nebylo postaveno tak kvalitně jako v Chfuově pyramidě. Vrstvy nejsou vždy přesně vodorovné, spáry jsou často široké a mezi bloky někdy chybí malta. Obložení bylo z vápence jen nejspodnější vrstva byla obložena červenou žulou. Z původního obložení se dochovala pouze nevelké část pod vrcholem. Pyramidion a z části i vrchol pyramidy dnes již neexistují. Rachefova pyramida měla být původně větší a měla stát dále k severu. Plán byl však změněn, jako doklad zůstaly jen dva vchody do nitra pyramidy. Původní a starší leží asi 30 m severně, mladší je v severní stěně asi 12 m nad zemí. Starší, někdy také nazývána spodní, je celá vytesána ve skalním podloží. Zpočátku sestupná chodba se mění na vodorovnou a nakonec stoupá, aby se spojila přibližně na úrovni základny pyramidy s mladší, horní cestou. Horní chodba, zpočátku sestupná a obložena bloky červené žuly, přechází po dosažení základny pyramidy ve vodorovnou. V místě zlomu byl zátaras z červené žuly. Navzdory bezpečnostním opatřením si zloději dokázali prorazit chodbu, kterou tento zátaras obešli. Přibližně uprostřed vodorovné chodby se v její východní stěně otevírá krátká pasáž vedoucí do malé místnosti, které pravděpodobně sloužila jako skladiště pohřební výbavy. Chodba pak pokračuje dále k jihu, kde ústí do pohřební komory umístěné ve svislé ose pyramidy. Pohřební komora byla kromě stropu vytesána do skalního podloží a má východo-západně orientovaný půdorys. Sedlový strop, přesahující na d základnu pyramidy, tvoří obrovské vápencové bloky. Poblíž západní steny, mírně zapuštěn do podlahy leží sarkofág z červené žuly opatřený původně zasouvacím víkem. Po Rachefových ostatcích čí zbytcích pohřební výbavy se nedochovaly ani stopy. Umístění i poměrně jednoduchá konstrukce napovídá, že stavitele se chtěli vyhnout komplikacím provázející stavbu technicky náročného systému v Chufuově pyramidě. U jižní stana pyramidy leží malá, téměř zcela pyramida. Její podzemí je jednoduché a skládá se ze sestupné chodby a podzemní komory s půdorysem ve tvaru „T“. V komoře byly nalezeny zlomky dřeva a zvířecích kostí. Stopy pohřbu nalezeny nebyly, přesto si někteří egyptologové myslí, že v pyramidě byla pohřbena královna, Rachefova manželka. Nyní se spíše zdá, že se jedná o kultovní pyramidu. Zádušní chrám k pyramidě přímo nepřiléhal, ale byl od její východní stěny oddělen křídlem pyramidového dvora. Má obdélníkový půdorys s východo-západní orientací. Zádušní chrám spojovala s chrámem údolním vzestupná cesta, z které se dochovaly pouze zbytky. Předpokládá se, že šlo o zastřešenou chodbu z vápencových bloků. Cesta byla posunuta k jihovýchodu. Výškový rozdíl, který cesta překonávala mezi oběma chámy byl 46 m.

 

 

 

• Stupňovitá hrobka Chentkaus I.

 

Velká dvoustupňová hrobka poblíž Menkaureova údolního chrámu bývala dříve považována za čtvrtou gízskou pyramidu. Až do počátku 30. let minulého století existoval názor, že stavba je nedokončenou pyramidou Menkaureova nástupce Šepseskafa. Teprve výzkum v roce 1932 ukázal, že jde o hrobku královské matky Chentkaus I. Jádro tvoří dva stupně. Spodní stupeň vznikl otesáváním a upravením skalního výběžku do tvaru nízkého komolého jehlanu. Má téměř čtvercový půdorys orientovaný v severo-jižním směru. Původně byl povrch všech čtyř bočních stran zdoben výklenky napodobujících nepravé dveře. Mohutná brána z červené žuly umožňovala vstup do hrobky od jihovýchodu. Z předsíně vedly vchody do dvou místností. Jedna z nich byla situována směrem západní a druhá severním. V západní stěně západní místnosti se nacházela dvojice nepravých dveří z červené žuly. Pod jedněmi z nich se otevírala šachta svažující se do podzemní části hrobky. Vedle pohřební komory s dvojicí nepravých dveří ji tvořilo ještě šest malých, pravděpodobně skladištních komor. Ze sarkofágu se podařilo nalézt pouze několik zlomků. Nedlouho po dokončení, snad během první poloviny 5. dynastie, byla hrobka významně přestavěna. Nad západní polovinou byla z vápencových bloků vybudována stavba obdélníkového půdorysu připomínající mastabu. Záměrně nebyla postavena nad středem hrobky, protože by její váha mohla způsobit zhroucení stropů komor ve spodní části. Vznikla tak dvoustupňová stavba neobvyklého tvaru, jejíž boční stěny byly obloženy bílým vápencem. Zdá se, že cílem přestavby byla zásadní koncepční změna hrobky – povýšení jejího statutu, tak aby odrážel postavení její manželky a jejího kultu. Snad pouze s ohledem na stabilitu původní skalní hrobky zabránily tomu, aby byla přestavěna na dvou a možná i na třístupňovou pyramidu.

 

• Velká sfinga

 

Velká sfinga, místními lidmi nazývaná Abu el-hol „Otec děsu“, představuje kolosální sochu ležícího lva s hlavou muže, panovníka. Je 73,5 m dlouhá a 20 m vysoká. Byla vytesána z výběžku vápencového skalního podloží. Eroze vypreparovala jednotlivé vrstvy a vtiskla památce její dnešní podobu. Sfinga je orientovaná poměrně přesně ve východo-západním směru s hlavou k východu. Tělo Sfingy bylo původně pomalováno načervenalou okrovou barvou jejíž zbytky jsou také patrné na pokrývce hlavy. Podle nejnovějších výzkumů byla původně dokončena pouze přední, z dálky viditelná část. Na místě na kterém stojí, byly lomy, v nichž se těžil kámen na stavbu jádra Chufuovy pyramidy. Stavba tedy mohla být zahájena v této době, nikoliv však dříve. Navzdory některým informacích sdělovacích prostředků, mezi egyptology stále převládá názor, že Sfinga je dílem Rachefovým a že vznikla teprve při stavbě jeho pyramidového komplexu. Již době 18. dynastie pravděpodobně došlo k její první rekonstrukci a za vlády Thutmose IV. Byly odstraněny písečné návěje a vybudovány ohradní cihlová zdi. Mezi předními tlapami byla postavena malá svatyně, z níž se do dnešních dnů dochovala stéla z červené žuly se slavným nápisem. Vypráví o tom, jak mladý Thutmose IV. znaven lovem v okolí pyramid usnul u Sfingy. Ve snu k němu Sfinga promluvila a požádala ho, aby z ní odstranil návěje písku. Za tuto službu mu byl přislíben královský trůn. K dalšímu čištění došlo v Římské době, za Marka Aurelia a Septima Severa. K poslednímu velkému čištění okolního prostoru došlo až ve 20. letech minulého století. Chám sfingy před předními tlapami Sfingy byl objeven Baraizem v roce 1925-26. Na základě archeologických a stavebních okolností se předpokládá, že chrám Sfingy byl postaven Rachefem, ale až v době, kdy již stál panovníkův údolní chrám, tak i Sfinga. Mezi oběma chrámy však neexistovalo přímé spojení.

 

• Džoserova (Necerichetova) pyramida

 

Na světě je jen málo památek, které by v dějinách lidstva měly tak významné místo jako je Stupňovitá v Sakkáře. Spolu se stavbami, které ji obklopují, tvoří hrobový komplex druhého panovníka 3. dynastie Necericheta, známého spíše pod pozdějším jménem Džoser. Bez nadsázky zle říci, že komplex je významným mezníkem ve vývoji monumentální architektury v Egyptě a na celém světě. V Džoserově pyramidě byla poprvé uskutečněna myšlenka monumentálního královské hrobu ve tvaru pyramidy. Stavbu vedl později zbožtěný Džoserův syn Imhotep. Počátky archeologického výzkumu jsou spojeny s Napoleonovým tažením na přelomu 18. a 19. století. V roce 1821se podařilo pruskému generálovi Johanu Heinrichovi von Minutolimu otevřít přístupový tunel vedoucí od severu pod Stupňovitou pyramidu. Podzemní galerii pod pyramidou a v ní asi 30 mumií z Pozdní doby objevil v roce 1837 anglický badatel Perring. Krátce po něm zde pracovala i německá expedice vedená Lepsisem. Opravdu systematické výzkumy zahájil až ve dvacátých letech minulého století anglický archeolog Cecil Firth. K němu se záhy připojil mladý francouzský architekt Lauer. Po něm se komplexem zabývalo ještě řada odborníků, ale za převážnou část výzkumů vděčí egyptologie především jemu. Celý areál Stupňovité pyramidy nebyl vymezen pouze ohradní zdí, ale také obrovským příkopem o rozměrech 750 x 600 m a šířce 40 m. Účel tohoto příkopu není zatím znám. Ohradní zeď zdobí výklenky po celém obvodu, mezi nimiž bylo 15 nepravidelně rozmístěných vstupních bran. Pouze jedna, ve východním průčelí, poblíž jihovýchodního rohu byla skutečná. Do komplexu se stupuje jediným vchodem Tvoří ho chodba na jejíž konci jsou v kameni napodobena dvě otevřená křídla obrovských vrat. Za nimi pak cesta do nitra komplexu pokračuje dlouhou chodbou či síní s 20 páry vápencových sloupů, které dosahovaly výšky 6 m. Celému komplexu vévodí Stupňovitá pyramida, které je již zkoumána několik desítek let. Nových poznatků přibývá avšak spousta otázek zůstává dosud nezodpovězených. Výzkumy prokázaly, že původní stavební projekt Stupňovité pyramidy byl několikrát změněn a její současná podoba je výsledkem dlouhodobého vývoje s prvky experimentu a improvizace. Na počátku měla stavba podobu mastaby (M1), která byla postupně dvakrát rozšířena, nejprve rovnoměrně na všech čtyřech stranách (M2), následně pak pouze k východu (M3). Mastaba získala již v etapě M3 stupňovitý tvar. Stupňovitá mastaba byla posléze v dalších dvou etapách přestavěna nejdříve na čtyř (P1) a nakonec na šestistupňovou (P2) pyramidu, která měla obdélníkovou, východo-západně orientovanou základnu. Důvody pro přestavbu mastaby na pyramidu nejsou zcela vysvětleny. Podle některých egyptologů k přestavbě došlo z náboženských důvodů. Podle dalších měla Stupňovitá pyramida představovat gigantické schodiště, po kterém by mohla duše zemřelého panovníka stoupat vzhůru k nebesům. Pyramida také mohla představovat počáteční pahorek, který se při stvoření světa vynořil z pravodstva. Podle českého astronoma Křivského se stavitelé hrobky nechali inspirovat tvarem vycházejícího a zapadajícího slunce, kdy za určitých podmínek dochází k iluzi deformace slunečního kotouče do tvaru stupňovité pyramidy. Stavba by tedy vyjadřovala ideje slunečního náboženství, kdy by se král stal nesmrtelným jako slunce, každý večer by umíral, aby se ráno znovu narodil. Při stavbě bylo použito několika jednoduchých a efektivních metod. Vrstvy zdiva nebyly uspořádány ve vodorovných, ale do středu do středu skloněných vrstvách, což výrazně zvyšovalo stabilitu stavby. Základním stavebním materiálem byly vápencové bloky velikosti sušených cihel z hlíny. Původní přístupovou cestu do podzemí pyramidy tvoří od severu tunel umístěný v podlaze zádušního chrámu v severo-jižní ose původní stavby M1. Na jeho začátku je schodiště, na konci pak svislá šachta, jejíž horní část procházela původně celou nadzemní stavbou M1 až na střešní terasu. Na dně šachty, v hloubce asi 28 m, se nachází pohřební tzv. žulová komora. Nad jejím stropem je ještě jedna komora tzv. manévrovací,ve které byla mumie připravována na spuštění do komory pohřební. Spouštěla se kruhovým otvorem v její podlaze, který byl poté uzavřen žulovou zátkou o hmotnosti 3 tun. Z pohřbu se dochovaly pouze nepatrné kosterní pozůstatky. Složitý systém chodeb a komor obklopující pohřební komoru vytváří skutečný labyrint. Je velmi obtížné určit, které části představují původní projekt a které jsou pozdějším dílem zlodějů. V bezprostřední sousedství pohřební komory jsou čtyři galerie vzájemné spojené chodbami. Některé z nich nikdy nebyly dokončeny. Přibližně ve stejné fázi ve které vznikala pohřební komora, bylo podél východního průčelí hrobky vyhloubeno jedenáct asi 30 m hlubokých šachet, z jejíchž dna vybíhaly směrem k západu chodby, které byly vzájemně mezi sebou spojeny. Šachty byly připraveny pro pohřby členů královské rodiny. Ve stavební fázi M3 byly vchody do šachet překryty zdivem tohoto rozšíření. Jižně od pyramidy je tzv. jižní dvůr o rozměrech 180 x 100 m. Na jeho jižním straně se nachází tzv. Jižní hrobka. V hloubce 30 m byl uložen sarkofág orientovaný východo-západním směrem. Hrobka byla pravděpodobně vytvořena ve stejné době ve které vznikala Severní pod masivem pyramidy na rozdíl od ní však již byla orientována severo-jižně. Rozdílnost v orientaci jinak téměř totožných hrobek je vysvětlována odklonem od astrálního kultu ke kultu slunečnímu. Význam této komory není zcela znám. Mohla symbolizovat tzv. jižní hrob v Abydu, nebo mohla určitým způsobem sloužit při svátku Sed. Před severní stranou pyramidy byl umístěn zádušní chrám – centrum panovníkova kultu. Svou delší osou je orientován východo-západně.

 

• Menkaureova pyramida

 

 

Technické údaje:

 

Původní výška: 66 m

Současná výška: 65,5 m

Délka strany: 103,4 m

Úhel sklonu: 51°20

 

 

 

 

Nejmenší z gízských pyramid se jmenuje „Božský je Menkaure“. Je postavena nejdále od nilského údolí. Svými rozměra a částečnou nedokonalostí jako by předznamenávala blížící se konec 4. dynastie. V roce 1837 ve podařilo Vyseovi proniknout do nitra pyramidy a zahájit tak výzkum. Lepsiova expedice nevěnovala Menkureově pyramidě vetší pozornost. Krátce se jí počátkem 80. let 19. století zabýval Petrie, avšak důkladného archeologického výzkumu se nejen pyramida, ale i celý Menkaureův komplex dočkal až v letech 1906-1924 americká expedice vedená Reisnerem. Podobně jako při stavbě Rachefovy pyramidy bylo potřeba rozsáhle upravit skalní podloží zejména kolem severovýchodního nároží. Výškový rozdíl mezi základnami obou pyramid je asi 2,5 m. Jádro bylo postaveno z místního vápence. Spodní část obložení, asi do výšky 15 m, bylo z červené žuly. Horní vrstvy pak byly obloženy vápencem. Povrch bloků žulového obložení nebyl vyhlazen – dokončen, což bývá považováno za doklad toho, že ke konečné úpravě povrchu stěn docházelo až v samém závěru stavby a provádělo od shora dolu. Tento postup umožnil dosáhnout značné přesnosti při vyrovnání celé plochy stěn pyramidy. Vchod leží v ose severní stěny pyramidy ve výšce asi 4 m nad základnou. Sestupná chodba, která procházela zdivem pyramidy byla obložena červenou žulou. Z bloky téhož kamene byla chodba také zablokována. Pod úrovní základny sestupovala chodba skalním podložím a ústila do místnosti, jejíž stěny zdobily výklenky. Tato výzdoba je v podzemních prostorách pyramid Staré říše neobvyklá a je předmětem diskusí. Za místností následuje žulový zátaras se třemi padajícími deskami. Chodba se pak mírně svažuje do tzv. horní předsíně bez jakékoliv výzdoby. Do horní předsíně ústí další chodba tzv. horní. Leží nad dolní chodbou a má rovněž severo-jižní orientaci. Začíná zhruba na úrovni základny. Zpočátku se svažuje, pak přechází na vodorovnou a nakonec ústí do v severní stěně horní předsíně nad vyústěním dolní chodby. Již Petrie dospěl k názoru, že pyramida měla původně ještě o polovinu menší než je dnes. U západní stěny horní místnosti je prohlubeň, která naznačuje, že zde původně měl stát sarkofág. Vzhledem k jeho rozměrům však sotva mohlo jít o ten co je v pohřební komoře – neprošel by totiž úzkou, červenou žulou obloženou svažující se pasáží. Která se otevírá uprostřed podlahy horní předsíně a ústí do pohřební komory. Krátce před pohřební komorou přechází žulová svažující se chodba v horizontální. V její severní stěně těsně před vstupem do pohřební komory je krátké schodiště umožňující přístup ke skupině šesti úzkých hlubokých výklenků. Význam výklenků není zcela jasný. Pohřební komora má obdélníkový nezvykle severo-jižně orientovaná. Je celá z červená žuly. Z téhož materiálu je i sedlový strop, který je zespoda vybrán, aby napodoboval klenbu. Stavba komora byla technicky náročná a pracná. Byla totiž prováděna až po změně stavebního plánu. Komora leží asi 15,5 m nad úrovní základny pyramidy, a aby mohl být zkonstruován strop z devíti párů obrovských žulových bloků, bylo třeba vyhloubit ze západní části horní předsíně velký svažující se tunel. Při západní stěně pohřební komory nalezl Vyse krásný bazaltový sarkofág. Sarkofág však stihl nešťastný osud. Loď Beatrice, která ho z Egypta převážela do Velké Británie ztroskotala mezi Maltou a Španělskem a potopila se. Systém podzemních komor Menkaureovy pyramidy prošel závažnými změnami. Na základě některých důkazů se soudí, že vývoj proběhl ve třech etapách. Původní projekt reprezentovaný horní sestupnou chodbou zřejmě nebyl dokončen, snad v souvislosti s celkovým rozšířením pyramidy. Následující etapa pravděpodobně zahrnovala dolní sestupnou chodbu a horní předsíň. Ve třetí etapě byla vybudována žulová pohřební komora a skupiny výklenků. Zádušní chrám bezprostředně k severní stěně nepřiléhal. Měl téměř čtvercový půdorys. Zřejmě v souvislosti s panovníkovou předčasnou smrtí zůstal nedokončen. Byl narychlo dokončen, z velké části ze sušených cihel, pravděpodobně Menkaureovým nástupcem Šepseskafem. Vzestupnou cestu zřejmě také dokončoval Šepseskaf. Podlahu tvořily vápencové bloky a udusaná hlína a příměsí vápencových zlomků. Boční stěny byly ze sušených cihel. Jejich šířka byla téměř 2 m. Součástí Menkaureova komplexu je i skupina tří pyramid stojících v řadě podél jižní stěny pyramidy. Archeologicky jsou označovány jako G IIIa-c a jsou připisovány královým manželkám. Navzájem jsou si velmi podobné.  

 

 

WEB KAMERA NA PYRAMIDY II

 

 

Chufu pravděpodobně opustil královskou nekropoli v Dahšúru proto, že zde již nebylo místo pro velký pyramidový komplex a ani zřejmě vhodné lomy s dostatečnou zásobou vápence. Svou pyramidu se rozhodl postavit na okraji Libyjské pouště u dnešní Gízy. Skála byla upraven a do přibližně vodorovné plošiny. Pouze uprostřed byl ponechán skalnatý výčnělek, který usnadnil a zpevnil konstrukci jádra pyramidy. Úprava plošiny a zaměření základny proběhly v několika fázích. Staří Egypťané používali jednoduchých a přitom relativně přesných pracovních metod. Horizontální rovinu určili pomocí kanálků naplněných vodou, pravý úhel získali konstrukcí trojúhelníka s poměrem stran 3:4:5. Materiál na stavbu jádra byl získáván přímo na místě, v lomech jihovýchodně od pyramidy. Pyramida jako taková byla vybudována pomocí celé soustavy ramp. Borchardt a Lepsius se domnívali, že zdivo jádra bylo uspořádáno do skloněných vrstev. Nedávné francouzské geofyzikální výzkumy však ukázaly, že jádro netvoří kompaktní kamenné zdivo, ale že obsahuje také velké nepravidelné prostory vyplněné čistým pískem. Pískem naplněné komory pomáhaly účinně rozkládat tlaky uvnitř pyramidy. Bylo by zajímavé zjistit do jaké míry je Velká pyramida horou kamene a do jaké písku. Vnější stěny jádra tvoří mohutné bloky uspořádané do vodorovných vrstev. Nyní je jich 203, původně jich snad bylo 210 (nejvyšších 7 bylo strženo). Jejich výška kolísá od 1 do 1,5 m. Stěny byly mírně konkávní, což mělo přispět k lepší stabilitě pláště pyramidy. Obložení, dodnes na několika místech dochované, tvořily velké bloky jemného bílého vápence. Mezi jádrem a pláštěm byla ještě vrstva menších kamenů spojených maltou, které usnadňovaly vazbu obou materiálově a konstrukčně odlišných druhů zdiva. Vrcholek pyramidy, pyramidion, se najít nepodařilo. Složitý systém místností v podzemní i nadzemní části patří k vrcholným dílům staroegyptského, ale i starověkého umění. Jde o tak složitý a originální systém, že egyptologové dodnes nejsou jednotní zda byl vytvořen podle jednotného plánu, nebo v etapách. Původní vchod do pyramidy, pouhých 96 cm vysoký, byl umístěn v severní stěně v 19. vrstvě bloků jádra. Neležel přesně v ose pyramidy, ale byl posunut o 7 m na východ. Podle Strabona byl uzavřen pohyblivým kamenem. Dnes se do pyramidy vstupuje vchodem, který dal v 9. století do pyramidy vylámat chalífa Maamún. Podle arabských cestovatelů si při tom pomáhal ohněm a vodou. Je však pravděpodobné, že pouze navázal na chodbu, kterou do pyramidy probourali zloději již ve starověku. Původní sestupná chodba prochází zpočátku zdivem jádra a posléze skalním podložím. Více jak 30 m pod základnou se mění na vodorovnou a ústí do komory jejíž význam je poněkud záhadný. Nebyla totiž dokončena a vchod do ní nebyl chráněn zátarasem. Nikdy také neobsahovala sarkofág, ostatně přístup do komory je tak úzký, že by jím ani neprošel. Od jižní stěny komory vede k jihu nedokončená slepá chodba. Existují domněnky, že jde šlo o původní, posléze nedokončenou a opuštěnou pohřební komoru, nebo o komoru záložní pro případ, že by panovník zemřel dříve než byla dokončena pohřební komora v nadzemní části. Od sestupné chodby se na úrovni základny odvětvuje další, vzestupná chodba, původně zapečetěna bloky z červené žuly, které chalífa Maamún svým tunelem obešel. Na ni plynule navazuje Velká galerie s nepravou klenbou tvořenou ze sedmi vrstev obrovských vápencových bloků, které se přesahují vždy o jednu dlaň, tj. asi 7,5 cm. Na dolním okraji Velké galerie je těsně nad podlahou v západní stěně nevelký otvor. Jde o ústí úzké šachty, které se někdy říká úniková nebo služební a které končí hluboko pod pyramidou, nedaleko vchodu do podzemní komory. Šachta byla původně zasypána úlomky vápence a pískem. Význam této šachty není dodnes zcela jasný. Přístup do tzv. Královniny komory umožňuje vodorovná chodba začínající rovněž při dolním okraji Velké galerie a vedoucí směrem k jihu. Asi pět metrů před koncem chodby je schod a podlaha klesá o 60 cm, na úroveň podlahy Královniny komory. Význam tohoto schodu je rovněž otázkou. Královnina komora je celá z vápencových bloků, včetně sedlového stropu. V její východní stěně je asi 4,5 m vysoký výklenek, jehož strop tvoří přečnělková klenba. Ve výklenku měla pravděpodobně původně stát panovníkova socha. Nevyjasněnou otázkou je i význam úzkých šachet čtvercového průřezu 20 cm směřujících šikmo vzhůru. Jedni je považují za větrací otvory, jiní jim připisují astronomický nebo kultovní význam. Obecně však převládá myšlenka že šachtami měla vystoupat panovníkova duše na severní nebe mezi nezapadající hvězdy. Šachty ale stejně dobře mohli složit jako větrací otvory.

V krátké pasáži mezi horním koncem Velké galerie a Královskou komorou se nachází poslední blokáda, která bránila v přístupu i mumii. Byla z červené žuly a tvořili ji tři desky, která se pohybovaly ve svislých drážkách. Králova komora, v níž byl Chufu pravděpodobně pohřben, představuje další z mistrovských děl staroegyptských stavitelů. Aby odolala obrovským tlakům, která na ni působily zejména při zemětřeseních, byla celá postavena z červená žuly. Její plochý strop tvoří devět obrovských bloků (dohromady měly přes 400 tun). Až na několik drobných trhlin strop přečkal více než čtyři a půl tisíciletí bez vážnějších problémů vděčí komora pouze použitému materiálu a především důmyslné konstrukci pěti odlehčovacích komor nad jejím stropem. Komory jsou nízké a jejich plochý strop tvoří obrovské, hrubě opracované bloky červené žuly. Pouze nejvyšší z nich má sedlový strop. Současný vstup do komor se nachází pod stropem v jižní stěně Velké galerie na jejím horním konci. Výška celé konstrukce od po podlahy Královy komory až po vrchol sedlového stropu je něco přes 21 metrů. Tak jako v Královnině, tak i Králově komoře ústí v severní a jižní stěně malé šachty. Poblíž západní stěny leží Chufuv sarkofág z červené žuly. Víko sarkofágu chybí stejně jako jakékoliv tělesné pozůstatky. Vzhledem k rozměrům sarkofágu je zřejmé, že do komory musel být umístěn již v průběhu stavby. Jednoduchost a skromnost ostře kontrastuje s s honosnou a důkladnou stavbou celé pyramidy. Navzdory starším i těm nejnovějším výzkumům je mnoho otázek nezodpovězeno a Velké pyramida si ponechává svá tajemství.

 

• Rachefova pyramida