Dubrovník

Město je významný osobní přístav a jedno z nejnavštěvovanějších turistických míst na chorvatském Jadranu. Patří mezi nejcennější památkové komplexy v jihovýchodní Evropě je zařazen do celosvětového seznamu kulturního dědictví organizace UNESCO. Pro své velmi příznivé klima a chráněnou polohu je Dubrovník s oblibou navštěvován jako letní i zimní přímořské lázně. Vysoký je počet hodin slunečního svitu - 2 554 hodin ročně. Díky své poloze v romantických zálivech s čistou vodou a udržovanými plážemi nabízí vedle sebe kolorit historické metropole i nenarušenost přírodních areálů, jejichž subtropická vegetace lemuje všechny zdejší pláže. Zejména poloostrov Lapad, ležící v lázeňské části Dubrovníku, nabízí skutečně jedinečné možnosti pro letní přímořskou rekreaci uprostřed zelené přírody, bez sebemenšího vlivu městské kultury

WEB KAMERA DUBROVNÍK

• Památky

Stará část Dubrovníku je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Město je známé svými hradbami, které místy dosahují výšky 25m a šířky 6m, přičemž jsou dlouhé několik kilometrů. Najdeme tu také množství obranných věží a pevností vytvářejících tak charakteristický vzhled města. Jeho stará část je živým obrazem města přelomu 17. a 18. století. Jeho střed je pak tvořen Stradem z něhož vybíhají malé uličky, kterými se můžete dostat k františkánskému klášteru či renesančnímu kostelu sv. Spasitele. Najdete tu množství nádherných památek vytvořených v průběhu mnoha staletí – chrám svatého Blažeje, Rolandův sloup, katedrálu Panny Marie a mnohé další. Mezi nejvýznamější dozajista patří palác Sponza, který byl centrem finančních aktivit a také Knížecí palác, který byl sídlem knížete a je označován za nejkrásnější stavbu Dubrovníku. V městě dále naleznete množství muzeí – Námořní muzeum, Dubrovnické muzeum, Etnografické muzeum ... a tudíž se o kulturní zážitek rozhodně nemusíte obávat.

• Historie

Město s jedinečnou politickou a kulturní historií, světoznámými památkami a krásami, jedno z nejnavštěvovanějších měst Středozemí, přístav a turistické centrum jižního Chorvatska – to je Dubrovník. Město bylo založeno v první polovině 7. století. Nejprve připadlo Byzantské říši a v 13. a 14. století pak Benátkám, aby se pak podpisem Zadarského příměří ve 14. století stalo součástí Uhersko-Chorvatského království zachovávajíc si absolutní autonomii. Ve městě v té době vládne aristokracie a v jeho čele stojí kníže volený vždy na měsíc.Od tohoto okamžiku se pak také datuje největší vzestup Dubrovníku jakožto slobodného státu.

Z města se stává nejdůležitější hospodářské středisko na východním Jadranu, buduje obchodní i válečné loďstvo a udržuje diplomatické vztahy s mnoha zeměmi. Dubrovnik je velmi pokrokový a již ve 14. stoleti zde vzniká domov důchodců. Svého vrcholu město dosahuje v 15. a 16. století, tento je ale zastaven krizí středozemské námořní plavby a katastrofálním zemětřesením z roku 1667, které vede k hospodářskému úpadku. V tomto stavu pak město zůstává do Napoleonských válek, kdy je město zabráno Francouzi a následně je zrušena republika. V roce 1815 pak Dubrovnik připadl Rakousku. V současnosti náleží k Chorvatsku.

WEB KAMERA LETIŠTĚ DUBROVNÍK

• Památky

• Dominantou Stradunu je jedenatricet metru vysoká zvonice z roku 1444. Dva zelení mužíci, Maro a Baro, městu pravidelne odbíjejí cas. Sošky byly puvodne drevené, ale v druhé polovine 15. století byly nahrazeny bronzovými. Casem zezelenaly, místní je proto nazývají "Zelenci". Vedle zvonice stojí palác Sponza, bývalá celnice a mincovna, a zároven jediná budova ve meste, která prežila katastrofální zemetresení v 17.století.

• Do opevněného města vedou pouze dva hlavní prístupy, dvě brány- Pilská brána (Vrata od Pila) a Plocská brána (Vrata od Ploca). Jsou zabudovány do stredověkého opevnění, které cítá několik menších pevností, pět věží, dvě rohové tvrze a jednu velikou pevnost. Zdi vysoké až dvacet pet metru a široké tři až šest metru poskytovaly Dubrovníku po staletí dumyslnou ochranu.

• Poslední bod dvanáct kilometru dlouhého vodovodu z roku 1438 jasně dokazuje, jak moderním a pokrokovým městem Dubrovník byl. Rozvod vody a kanalizace – to se v 15. století v Evropě opravdu jen zrídka vidělo. Kašnu vystavěl neapolský stavitel Onofrio della Cava a do dnešního dne slouží svému úcelu – chladná a krištálová voda nabízí osvežení všem poutníkum bez rozdílu.

• A kdo se jí napije, do města se jiste vrátí. Chrám svatého Blažeje Barokní stavba z pocátku osmnáctého století je zasvecena svatému Blažejovi, neboli Vlahovi, jak jej nazývají Dubrovcané. Tento patron mesta se kdysi v 10. století ve snu zjevil jednomu ze zdejších mnichu a upozornil ho, že se na Dubrovník chystají Benátcané. Díky tomuto zjevení se Dubrovník Benátkám dokázal ubránit a Vlaho-Blažej se stal ochráncem místních.

• Před chrámem stojí socha rytíře Orlanda (Rolanda). Byla postavena v roce 1418 a stala se symbolem Dubrovníku – svobodného městského státu. Pod sochou na podstavci je vyryta délka pravého Rolandova predloktí – presne 51,5 centimetru. Každý si mohl snadno premerit, jestli mu trhovec prodal správnou míru. Mapka zásahu Hned za Plocskou bránou se clovek vrátí o nekolik let nazpet. Narazí totiž na tabuli, která znázornuje zásahy a poškozené objekty v historickém centru mesta za války v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech minulého století. Prestože domy už jsou z valné cásti rekonstruované a mesto svítí novými cervenými strechami, Dubrovcané tuto krivdu stále ješte hluboce cítí. Stradun Dubrovník byl puvodne ostrov. Od pobreží ho oddeloval bažinatý kanál, který byl v 11. století zasypán. Tím vznikl široký bulvár, hlavní tepna mesta – Stradun. Táhne se od ve smeru východ-západ, od Pilské bráne k Plocské, od Velké Onofriovy kašny k Malé kašne. Na Stradunu se odehrává celý život Dubrovníku. Kdo alespon jednou neposedí v kavárnách, které jej lemují, a neprožije snášející se soumrak, jako by v Dubrovníku nebyl. Katedrála Nanebevzetí Pannny Marie Když se roku 1192 anglický král Richard Lví srdce plavil ze tretí krížové výpravy, ztroskotal u brehu Dubrovníku a zachránil se na blízkém ostruvku Lokrum. Jako podekování nechal vystavet kostel, který se nacházel na míste dnešní katedrály. Ten však nevydržel obrovské zemestresení v roce 1667 a zřítil se ...