Turecko výlety
HIERAPOLIS
Před vstupem na samotné Pamukkale uvidíte antické město Hierapolis. Nejstarší stopy osídlení těchto míst jsou datovány asi 2000 př.n.l. Lýdové zde pro ochranu 
bohatých zlatých rýžovišť postavili v 6. století př.n.l. vojenský tábor. Od 3.století př.n.l. patřila oblast Seleukovcům, dědicům velkého dobyvatele Alexandra Makedonského, kteří ovládli rozlehlou říši s centrem v Sýrii.
Zbytky antického města Hierapolis se nachází v Kappadocii nad Pamukkale. Byla zde odkryta jedna z největších antických nekropolí. 1200 hrobů pochází ze Starověkého Řecka a Říma. Nejstarší kopulovité s kruhovými obvodovými zdmi s hrobem uprostřed pocházejí ze starořeckého období – asi ze 6. století př.n.l. Četné sarkofágové hrobky jsou typické pro římské období.
Hierapolis byl založen pergamonským králem jako "Svaté město", 
které se pod Římany rozrostlo v centrum se sto tisíci obyvateli. Žilo barvením a obchodem s vlnou a látkami, nebylo pouze lázeňským, ale hlavně náboženským centrem oblasti. Zachovaly se zbytky Apollónova chrámu s otvorem do podsvětí, odkud vycházel jedovatý plyn (stejně byla zařízena i proslulá věštírna v Delfách). Dobře zachovaný amfiteátr pro patnáct tisíc návštěvníků má dvouúrovňové jeviště - zvlášť pro herce a hudebníky. Byl zasvěcen bohyni Artemis, jak dokazují reliéfy v proscéniu, na nichž jsou zachyceny výjevy z jejího života.
NEKROPOLE
Nekropole je rozlohou a počtem 1.200 hrobů a hrobek největším a nejzachovalejším 
pohřebištěm antického světa v Turecku. Vápenec a mramor se používal na stavbu hrobů a hrobek. Mramor se používal zejména na stavbu sarkofágů. Samozřejmě záleželo na tom, jak byla daná rodina bohatá. Severní nekropole zahrnuje charakteristické sarkofágy, hroby a hrobky od pozdního helénského období do doby raného křesťanství. Nachází se zde 3 základní druhy hrobek:
Tumulusy: rodinné hrobky, kde na hrobku byla navršena zemina ve tvaru kruhu
.
Sarkofágy: pochází většinou z římského období, na stranách bývají vyryté mytologické příběhy, motivy bohů a zvířat.
Hrobky rodinného typu: zde bylo uloženo více těl jedné rodiny na kamenných policích.
Rituální pohřbívání se měnilo podle období. Pohřbívalo se zde od pozdního helénského období do doby byzantské. Tělo se před obřadem umylo, 
naparfémovalo, obléklo a uložilo na výstavní lůžko, které se poté vložilo do sarkofágu.
Na obřad se najímaly tzv. plačky, které byly předem zaplaceny. Vycházelo se z domu zemřelého směrem k nekropoli. Průvod šel za výstavním lůžkem se zemřelým a vykřikovalo se nahlas jméno zemřelého. Na oči se zemřelému dávali mince, aby mohl zaplatit převozníkovi.
Pammukale
Pammukale má pohádkově bílá terasovitá jezírka, plná průzračně modré vody. Lokalita vznikala v podstatě podobně jako krápníkové jeskyně; termální voda o 
teplotě 35 stupňů Celsia, bohatá na oxid uhličitý a uhličitan vápenatý, na vzduchu oxiduje a usazující se vápenec vytváří charakteristický, světle šedý travertin. Voda je i mírně radioaktivní a již ve starověku byla využívána k léčebným účelům. Před několika lety prosadili ochránci přírody dramatické omezení přístupu. Na oplátku byly vybudovány bazénky (i se zbytky antických sloupů), napájené termální vodou, ty však musely být zrušeny, protože se snížil průtok vody přes terasy, které začaly šednout a obrůstat řasami.
Pammukale délka: 2 500 m průměrná šířka: 500 m průměrná výška: 150 m celkem asi 200 mil m3 - časový úsek tvorby asi 100 000 let Za tento přírodní zázrak vděčíme travertinu = pórovitý sladkovodní vápenec - sedimentární hornina bělavé až žlutohnědé barvy - ukládá se zde z vod teplých pramenů - po chvíli koupání se na kůži vytvoří bělavý povlak = sintr na opačné straně údolí řeky Velký Menderes = Büyükmenderes - vulkanické pohoří Akdag nejvyšší sopka Honaz Dagi (2 571 m) -
magmatické krby již nemají dostatek energie k výlevům lávy, jejich teplo však stačí na postvulkanickou činnost průběh procesu: podél množství puklin na zemském povrchu sestupuje voda do velkých hloubek - ohřívá se magmatickým teplem a současně pod rostoucím tlakem váže oxid uhličitý - vzniká teplá kyselina uhličitá - cestou k povrchu způsobuje rozklad hornin: z vápenců vápník z dolomitů hořčík z dalších hornin sodík, železo, hliník, uhličitany, sírany, chloridy v 1 l vody vznikne až 2 332 mg minerálních látek cestou na povrch se voda ochlazuje na teplotu 35 až 38°C vyvěrá z několika trhlin - průměrně vytéká 250 l minerální vody/s oxid uhličitý rychle uniká - dochází k přechodu rozpustného hydrogenuhličitanu vápenatého v nerozpustný uhličitan vápenatý = sůl kyseliny uhličité - sladkovodní vápenec = travertin z 1 l vody vznikne 0,8 g uhličitanu vápenatého = denně asi 6 m3 - ročně 2 000 m3 travertinu
